Dětské hřiště - OVĚŘENO

Tři první dětská hřiště v Praze získala právo nosit značku kvality OVĚŘENÝ PROVOZ

Začnu oficiálně „SPOLEČNOU TISKOVOU ZPRÁVOU“ tří subjektů: Sdružení českých spotřebitelů (SČS), Komory "SOTKVO" a Kabinetu pro standardizaci, o.p.s. (KaStan). V úvodu poměrně dlouhého textu se praví:

“PRVNÍ ZNAČKY PRO BEZPEČNÁ DĚTSKÁ HŘIŠTĚ PŘIDĚLENY

Tři první dětská hřiště v Praze získala v těchto dnech právo nosit značku kvality „Hřiště-sportoviště-tělocvična - OVĚŘENÝ PROVOZ“. Podstatou pro udělení licence k držení Značky Vlastníkem Značky je ověřená a posléze průběžně ověřovaná kvalita a bezpečnost provozu….“

Zpočátku jsem na Zprávu hleděl stejně nechápavě jako možná nyní leckterý čtenář. Pak se mi dostalo do ruky „OSVĚDČENÍ, že Městská část v Praze 11 jako zřizovatel/provozovatel sportovního/herního zařízení obdržel licenci na používání značky Hřiště - sportoviště - tělocvična - OVĚŘENÝ PROVOZ pro Dětské hřiště Dědinova­ - Petýrkova, Praha 11“ od zmíněných subjektů.

Nakonec jsem otevřel příručku“ Bezpečné provozování dětských a sportovních hřišť, sportovišť a tělocvičen“ s podtitulem „Základní informace pro provozovatele dle požadavků předpisů a technických norem“ opět vydaných společně všemi výše jmenovanými v úvodu článku a byl jsem doma.

Ne nikoliv, problematika není tak jednoduchá, týká se jí řada zákonů, vyhlášek a norem. V podstatě však jde o jedno, lidsky řečeno o bezpečnost uživatelů hřišť, tedy o děti.

Když jsem příručkou listoval, zhrozil jsem se, co potenciálních nebezpečí nebohému dítěti hrozí při příchodu na hřiště, ať již uvíznutím hlavy v konstrukcích počínaje, poranění rukou či nohou a konče zachycením za oblečení. Sám se divím, že jsem jako malý prošel všemi nástrahami bez větších problémů, stejně jako mí tehdejší kolegové z pískovišť či hřišť. Aby nedošlo k mýlce, jsem všemi deseti pro, aby tato zařízení podléhala kontrole bezpečnosti. Malér se však může stát kdykoliv, přes veškerá zabezpečení stačí jedna „zapomenutá“ injekční jehla.

Provozovatel, resp. správce hřiště musí vypracovat poměrně komplexní Provozní řád a kontrolovat jeho plnění včetně údržby areálu. Ukázky takového Řádu jsou ve zmíněné příručce.

Zde jsme však u dalšího potenciálního problému. Obecně se dají (velmi zjednodušeně) rozdělit aktivity kolem zřizování podobných zařízení do tří kroků:

  1. Získání finančních prostředků na vybudování zařízení
  2. Vytvoření bezpečného zařízení a zajištění certifikace „bezpečnosti“
  3. Dlouhodobé řešení údržby - tedy stálého zdroje financí pro trvalou údržbu a opravy

Lze konstatovat, že první bod již leckde byl vyřešen a nyní např. podle, v úvodu zmíněné, tiskové zprávy již došlo i na druhý krok, tedy že na více místech proběhla certifikace a garance bezpečnosti daného zařízení.

Již jsem však hovořil se zainteresovanými lidmi ohledně problematiky třetího kroku. Troufám si proto říci, že zde může být velký problém v budoucnosti. Řada zařízení (zdaleka se nejedná pouze o hřiště), která byla spolufinancována z fondů EU, bude nutné pečlivě udržovat na vysoké úrovni kvality a to i po letech. To však může být problém pro rozpočty obcí obecně.

Zde jsem se ale značně vzdálil od původní myšleny a tématu dětských hřišť. Závěrem bych si proto přál, aby další hřiště následovaly zmíněné hřiště Dědinova­ - Petýrkova ve získání značky kvality OVĚŘENÝ PROVOZ.


Petr Kefurt