SK Lacrosse Jižní Město, aneb reportáž na vlastní krev

Tragédie se může odehrát kdykoli a kdekoli. Možná právě v této chvíli někdo potřebuje pomoc. Kdokoli z nás může právě teď bojovat ze všech sil o svůj život a právě proto v tuto chvíli byl čas darovat ….. vlastní krev a naději.

Dne 8. 12.09 jsem se, už jako klasicky, rozhodla jít darovat krev. Ale tentokrát to bylo jiné. Jiné v tom, že jsem nebyla sama. Tentokráte se odběru se mnou účastní i celý lakrosový tým LCJM. Jak to asi bude dneska probíhat? Neomdlí někdo? Vcházíme do dveří vinohradské Fakultní nemocnice. Vydáváme se na cestu, jejímž cílem je pocit vykonaného dobra. Prozatím jen pozoruji, jak se pár jedincům potí ruce a jsou nervózní.

Jdeme na testy a vyšetření
Neb je úterý ráno a my jsme si přivstali, dostáváme se na řadu jako první. Jeden po druhém se střídáme na testech. Pozoruji, jak jsou někteří aktéři lehce vyvedeni z míry, ale všichni to zvládají na jedničku. Po koloběhu testů usedáme v místní občerstvovací stanici a povinně si dáváme čaj, dle výběru slazený či neslazený, aneb záleží čistě na Vaší chuti. Když si natáčím už druhý kelímek velice slazeného čaje, přemýšlím, jak bude probíhat samotný odběr. Snad nikdo neomdlí. Pak by mi vyčítali, že jsem je na transfúzní oddělení dotáhla já. Usedám k hráčům ke stolu, kde se zapojuji do rozhovoru o výsledcích testů, které právě donesla sestřička. „ 0 Rh faktor pozitivní ?! A to je jako dobrý?!“, ptá se jeden z hráčů. Odpověď je vynesena v zápětí: „To můžeš dát 4 krevním skupinám, ale Tobě mohou dát jen 0+ a 0-.“ Dle výrazu obličeje je s touto odpovědí spokojen. Probíráme i další skupiny, v tom ale sestřička volá, že můžeme postupně chodit k doktorovi na prohlídku.
I já jdu vstříc sympatickému postaršímu doktorovi. „Je všechno v pořádku, nic se ohledně Vašeho zdravotního stavu nezměnilo?!“ „Ne, všechno je v pořádku“, odpovídám. Následně dochází na měření tlaku, kontrolujeme společně dotazník a výsledky testů. Vše je v pořádku.
Já, včetně celého lakrosového týmu, probíhám pomyslnou páskou testovacího maratónu do míst pro vyvolené, kteří cestou nevypadli.

Pumpujte a něčí život bude zachráněn
V odběrovém sálem jsou čtyři lůžka. Dvě čekají na dárce, kteří chtějí darovat z pravé ruky a dvě na dárce, kteří se rozhodli pro tu levou. Všichni si poctivě umyjí ruku až po předloktí a čekají, až je sestřička zavolá. „Tak, může jít někdo na levou“, ozve se z odběrové místnosti. Lakrosisté postupně usedají na lůžka a hle, je jich plná místnost. Jeden vtipkuje, z čehož jsou sestřičky naprosto unešeny. Jedna se dokonce směje tak, že se málem rozpláče. Druhý říká, že je na odběru již po jedenácté, takže mu to problém nedělá. Za odměnu pánové dostávají obrázek se zvířátky. Zjevně z toho mají radost, soudě dle jejich úsměvů. Sestřička si volá dalšího na levou ruku. Usedám do křesla a sestřička mi nabodne žílu. Následně podává červený míček s pokyny „mačkejte, mačkejte, ať to pořádně teče“. Pumpuje se mi dobře, hodně jsem předtím pila, a tak to teče skoro samo. Sestry ostatní „lakrosáky“ pečlivě kontrolují a ptají se, jestli je všem dobře. Nic mi kupodivu není. Ani ne po sedmi minutách začne můj přístroj pípat, což je znamení, že je sáček plný. Sestřička vytáhne jehlu, ranku zalepí a stáhne obvazem. V čekárně všichni dostáváme odměnu v podobě poukázky do občerstvovací místnosti. Ovšem největší odměnou je pro nás hřejivý pocit, že jsme dnes někomu možná zachránili život.

Tak a je to za námi
Jsme v občerstvovací místnosti. Všichni si „koupili“, co bylo třeba - hlavně hodně jíst a pít, to je nyní to nejdůležitější. Není jednoho, který by nesděloval druhému své zážitky: „No vidíš, Ráďo, já Ti říkala, že to zvládneš“, vyšlo z mých úst k jednomu z hráčů, který měl opravdu obavy, ale odběr zvládl na výbornou.
Jsem spokojená, všem je dobře. Usmívají se, a to mi ukazuje, že z odběru jsou nadšení, a že vše dopadlo, jak mělo.
Naši návštěvu transfúzní stanice Fakultní nemocnice Královské Vinohrady zakončujeme společnou fotografií všech lakrosistů v dresech před cedulí „Dárci krve“.

Byla to velice vydařená akce, kde nechyběl humor. Akce, kde bylo cílem ukázat, že tým z SK Lacrosse Jižní Město umí pomáhat a že dokáže být týmem i v jiných situacích, jako byla tato. Akce, kterou by všichni chtěli pojmout jako tradici. Akce, na kterou se jen tak nezapomíná…
Sabina Sarkisovová
SK LCJM