Sociální služby a zdravotnictví

Sociálními službami se rozumí činnost nebo soubor činností zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení. Poskytování sociálních služeb v České republice je vymezeno zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon upravuje podmínky poskytování podpory a pomoci osobám v nepříznivé životní a sociální situaci prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči, upravuje podmínky pro vydání oprávnění k poskytování sociálních služeb, výkon veřejné správy v oblasti sociálních služeb, inspekci poskytování sociálních služeb a předpoklady pro výkon činnosti v sociálních službách. Cílem sociálních služeb je snížení sociálních a zdravotních rizik uživatelů sociální služby, rozvíjení schopností uživatelů sociální služby, a zlepšení nebo alespoň zachování soběstačnosti uživatelů sociální služby. Základními druhy sociálních služeb jsou sociální poradenství, služby sociální péče a služby sociální prevence,  a sociální služby se poskytují formou terénní, ambulantní a pobytovou. Samotný sociální stát je založen na myšlence, že sociální podmínky jednotlivce jsou i záležitostí společnosti. Pokud jde o zdravotnictví, komplexnost zdravotní péče dnes zahrnuje i sociální práci s klientem. Je důležité si uvědomit, že mezi zdravotní a sociální sférou je velmi úzká provázanost a nelze je oddělovat. Sociální práce ve zdravotnických zařízeních je pak specifikována jako podpora a pomoc klientovi a jeho blízkým při návratu do přirozeného prostředí s minimalizací negativních důsledků proběhlé nemoci. Cílem je prevence sociálního vyloučení klienta a úsilí o zajištění všech dostupných zdravotních i sociálních služeb v rámci zachování nebo zlepšení kvality života se zaměřením na individuální potřeby.