Většina území městské části Praha 11 vydala zatím z pravěku jen ojedinělé archeologické nálezy. Odborníky byl vysloven i názor, že Chodov náleží mezi pražskými katastry k plochám s malou pravděpodobností výskytu archeologických památek a situací. Přesto nelze vyloučit, že k novým nálezům dojde. Ze starších zpráv, z literatury i výsledků působení společností Archeos o.s. a Archaia o.p.s. vyplývá:

Předlouhá éra paleolitu, mezolitu a neolitu (starší, střední a mladší doba kamenná) neposkytly výraznější doklady sídel ani pohřbů. Nejblíže v širším regionu tehdy docházelo ke koncentraci osídlení na levobřežních jižních stráních úvalu Košíkovského potoka.

Z eneolitu (mladší pozdní doby kamenné) byly v roce 1936 nalezeny v místech severně od Archivní ulice pravděpodobně dva hroby pohřebiště kultury se šňůrovou keramikou.

Ve stejném prostoru byly v roce 1937 nalezeny snad dva hroby, zřejmě žárové, knovízské kultury z mladší doby bronzové.

Se starší dobou železnou jsou spojeny nejvýraznější nálezy. Pocházejí z bývalého areálu IPS, který se nacházel mezi ulicemi Blažimská, Klíčova a Mírového hnutí, z míst východně od objektů Archivního areálu. Lokalita na plošině a mírném svahu k levobřeží Košíkovského potoka poskytla v roce 1971, při výzkumu předcházejícím výstavbě Jižního Města, doklady o halštatském sídlišti.

Z následujících epoch, z doby označované jako doba římská, z éry tzv. stěhování národů, z časně slovanského období a z raného středověku jsou z katastru Chodova postrádány jakékoli doklady sídlištních či pohřebištních aktivit. Prostor zřejmě nebyl užíván k trvalému osídlení a opět zarůstal lesem. Podle teorie H. Ječného tehdy procházela regionem stezka od jihu k severu. Pro její stáří snad svědčí, že hypoteticky nalezené části trasy ještě míjejí pozdější centrální pražské křižovatky.