Proto je potřeba dodržovat zásady bezpečnosti a rizikům předcházet. Platí jistá pravidla každodenní ostražitosti:

 Pokud se žena stala obětí přepadení za účelem znásilnění, určitě bude důležitou úlohu hrát fakt, zda útočník je úplně neznámý nebo zda ho oběť nějak zná. Záleží také na tom, zda je silnější než oběť a to nejen fyzicky, ale i nějakým jiným způsobem, tj. jedná-li se například o vztah profesor-studentka, psychiatr-pacientka nebo manžel-manželka.
 Každopádně, ať je útočník známý, neznámý nebo někdo, o kom si žena myslí, že ho zná velice dobře, je potřeba mít na paměti fakt, že znásilnění je násilný trestný čin a že motivací útoku je potřeba ponížit a přemoci, nikoliv dojít k sexuálnímu uspokojení. To je skutečnost, která by ženám měla pomoci ubránit se panice a jasně přemýšlet o nejlepších možných opatřeních. 
 

Jestliže ženě už bezprostředně hrozí útok, může zkusit některé z následujících taktik (samozřejmě podle aktuálních možností):

- hlasitý hluk, který dělá například píšťalka nebo siréna na stlačený plyn

- někdy pomůže křičet. Obecně se doporučuje křičet „hoří“ nebo „policie“ a to proto, že na slovíčko „pomoc“ lidé ne vždy reagují (pomáhat se nikomu moc nechce), ale téměř každý chce vidět oheň. Je však potřeba mít jistotu, že nablízku je někdo, kdo hluk nebo křik uslyší. V opačném případě žena dosáhne jen toho, že útočníka rozzuří a pokud nebude nikdo, kdo by na volání odpověděl, může se problém zhoršit.

- zdržování je další taktikou, která může pomoci. Odborníci doporučují předstírat mdloby, křeče nebo těžké bolesti břicha nebo hrudi, popřípadě vyvolat zvracení.

- za příznivých okolností může být úspěšnou taktikou útěk na bezpečné místo, žena však musí být schopna utíkat rychle a mít bezpečné místo v rozumné vzdálenosti, jinak jakýkoliv pokus o útěk může zhoršit situaci.

 Jestliže není možné se útoku vyhnout, žena by neměla útočníkovi vyhrožovat. Asi nejlepším způsobem, pokud není možné utéct, je s útočníkem mluvit. Je nezbytné hovořit klidně „s ním“ a ne „ k němu“.  Doporučuje se povzbudit útočníkovo sebevědomí, neplakat, neprosit, nemoralizovat a nemluvit o hloupostech. Je potřebné přimět útočníka, aby ženu neviděl jako objekt, ale jako člověka. Může se vzpamatovat a s útokem přestat. Některé ženy hovořily o své rodině, víře, plánech do budoucna. Vše s cílem rozrušit jeho představy. 
 Boj je až poslední taktikou, kterou by měla žena použít, pokud není nějak speciálně trénovaná. Všichni násilníci jsou potencionální surovci a mohou způsobit vážná poranění. Jestliže mají zbraň, většinou ji neváhají použít. Jestliže má být žena úspěšná, je nezbytné využít momentu překvapení a rychlosti reakce a mít na paměti, že emoční stimul pro znásilnění je zloba a nepřátelství a ne sexuální touha.
 Pokud se žena stane obětí násilníka, neměla by dávat najevo žádné emoce. Je důležité, aby si všimla všeho, co by mohlo policistům pomoci s následnou identifikací jako například výška, váha, barva kůže, očí, typ a barva vlasů, jizvy, pach, oblečení útočníka apod.  
 Znásilnění je zločin a není důvod pro to, aby oběť pociťovala rozpaky nebo stud ve větší míře, než kdyby se stala obětí jakéhokoliv jiného činu. Každá přepadená osoba bude potřebovat pomoc, aby se dostala z duševního šoku a to i v případě, že fyzické znásilnění nebylo dokončeno. Ženy by se neměly stydět nechat si pomoci.