Smrt utonutím je nejenom v České republice podceňovaným tématem. U dětí patří mezi tři nejčastější úrazové příčiny úmrtí. Celosvětové statistiky hovoří o tom, že každé čtyři minuty utone jedno dítě. Je důležité proto znát základní body prevence, hrozbou jsou totiž i nafukovací kruhy, které mnozí považují za bezpečnou ochranu svých dětí.

"Je třeba rozlišovat, jestli se jedná o přírodní vodu, takzvanou volnou vodu, potažmo tekoucí, a potom bazény a koupaliště, případně domácí bazény," vysvětluje vodní záchranář Jan Sedláček s tím, že prevenci tonutí a předcházení jako takové se dělí dále do tří kategorií, a to prevenci samotnou, pobyt ve vodě s případnou záchranu ve vodě, a potom zvládnutí neodkladné resuscitace včetně umělého dýchání, která je u tonutí důležitá.

"Smrt utonutím je rychlá a tichá."

Představy o mávajícím a volajícím tonoucím jsou mylné a reálně se s takovým průběhem nesetkáte. "Nejdříve bude zajišťovat dýchání, až potom nějaké volání," konstatuje Sedláček s tím, že stejně tak i mávající ruce by ho akorát více zatlačily pod vodu. Takhle to neprobíhá. "Tonoucí má řádově 30 až 60 sekund na to, aby ho někdo vytáhl z vody. Poté už mizí pod hladinou. Smrt utonutím je rychlá a tichá" dodává.

Mnohdy si člověk neuvědomí, že se dotyčný topí. "Často to jsou jenom klamné příznaky a pouze zkušené oko dokáže rozeznat tonoucího, který opravdu potíže má," říká záchranář. Jak to tedy můžeme poznat? Příznaků je hned několik a dají se různě kombinovat.

Tonoucí nemá horizontální polohu, ale svislou a bradu až ústa ve vodě. "Má nekoordinované pohyby, vypadá to, jako by lezl po žebříku," popisuje. Často má vlasy v obličeji a není schopný dát si je na stranu. Bude se snažit otočit na záda, proto se může na první pohled zdát, že si dítě akorát hraje, ve skutečnosti se ale topí.

DOMÁCÍ BAZÉNY

Bazén na zahradě se nezdá jako nebezpečí, přitom jen za letošní prázdniny už o život v domácím bazénu přišlo nemálo dětí. "Alfa i omega je vždy v trvalém dozoru nad dětmi. Nespouštět děti z očí a pokud odcházíme od bazénu, je potřeba ho dobře zajistit," upozorňuje Sedláček.

Nestačí ale bazén pouze zakrýt plachtou. Naopak, při pádu dítěte do bazénu pod plachtu se může následně těžko dostat nad hladinu, i kdyby se na běžné hladině dítě ke břehu dostalo. "Pod plachtou není schopné vylézt a bohužel i takový případ už se několikrát stal," konstatuje záchranář.

Je proto vhodné zajišťovat bazény oplocením, vrátky, nebo zastřešením. "Například posuvný kryt s dveřmi je třeba opatřit zámečkem, tak aby se tam nemohlo dítě dostat samo," doporučuje.

Pokud dítě do bazénu spadne, jde o vteřiny. "Včas pro dítě skočit, vytáhnout ho co nejrychleji z vody a zjistit jeho základní životní funkce. Pokud by dítě bylo v bezvědomí, je potřeba zjistit, zda dýchá či nikoliv," popisuje záchranář. V případě bezdeší je nutné okamžitě začít umělým dýcháním pěti úvodními vdechy. "Všem rodičům doporučuji absolvovat kvalitní kurz poskytování první pomoci," radí.

KOUPALIŠTĚ

I na koupališti je důležitý především trvalý dozor. Nejčastějším důvodem tonutí dětí je totiž právě jeho zanedbání. Nelze se spoléhat na plavčíky, protože nemohou uhlídat každé dítě v bazénu. "Plavčík by tam měl být pro ty situace, kdy se opravdu něco stane a je třeba poskytnout první pomoc, ale nemůže obsáhnout celé koupaliště nebo celý bazén," objasňuje Sedláček.

"Čím více lidí dítě hlídá, tím méně je hlídáno."

Často je důvodem následné tragédie chvíle nepozornosti. "My máme takové heslo: čím více lidí dítě hlídá, tím méně je hlídáno," říká Sedláček a vysvětluje, že čím více lidí je, tím dochází k přelévání odpovědnosti na dalšího a to může vést neštěstí.

Trendem posledních let jsou nafukovací hračky jako labutě, plameňáci a podobně. Přesně tyto kruhy jsou ale pro děti velkým nebezpečím. "Snadno se může stát, že se hračka převrátí, dítě zůstane uvězněno svým pasem hlavou dolů, pas má stále v kruhu a nedokáže z něj vyplavat," konstatuje záchranář.

PŘÍRODNÍ VODY

Oproti bazénům, které většinou známe a jsou nějakým způsobem monitorovány, číhá celá řada nebezpečí v přírodních vodách. Je třeba dávat si pozor při skocích do neznámé vody, člověk nikdy neví, co pod hladinou je a snadno se může poranit a následně utonout.

Další podceňovanou záležitostí jsou skoky rozehřátého člověka do vody. Ta působí na vrchu teple, ale v nižších vrstvách je studená. "Organismus reaguje zpomalením tepové frekvence a následným bezvědomím, kdy po těchto skocích tonoucí už nevyplavou," varuje záchranář.

Častou příčinou tonutí je také vzdálení se od břehu a přecenění sil, změny počasí a plavání bez podpůrné pomůcky, ať už pěnové, nebo nafukovací. Pro slabé plavce a neplavce jsou zásadní také změny hloubky, které nejsou na první pohled viditelné. "Ve vodě může být náhlý sráz a neplavec zmizí pod vodou s překvapením, že je tam velká hloubka a už nevyplave," upozorňuje Sedláček.

POZOR NA RUKÁVKY A KRUHY

Na přírodních vodách je lepší se vyvarovat nafukovacích kruhů i rukávků. Jako záchranná pomůcka jsou pro dítě dost nespolehlivé. Z kruhu dítě snadno vypadne, zmizí pod hladinou a ve tmavých vodách už se nenajde. Stejně tak rukávky můžou snadno dětem z ruky sklouznout, propíchnout se nebo prasknout. Vhodnější je využívat plavecké vestičky a zdržovat se tam, kde stačíte.