Proč vlastně něco měnit?

Jistě si při cestách po městě všímáte, že někdy se vezete autobusem, ve kterém je ještě mnoho míst k sezení a někdy máte potíž se do již tak přeplněného vozu vecpat. Právě tento paradox, kdy jeden autobus jede poloprázdný, zatímco jiný praská ve švech, chceme řešit. Znamená to jednak podívat se komplexně na všechny linky, spočítat, kolik lidí kterým spojem jede a následně uvažovat o tom, které linky je potřeba posílit a kde by třeba stačil delší interval.

Dalším důvodem je propojit nově některé oblasti, které byly dosud složitě přístupné a uměle se tak lidé vydávali jinou cestou, kde jsou vozy přeplněné a není již možné nabídnout více spojů z důvodu kapacity trasy. Takovým příkladem je spojení Jižního Města a Prahy 4 s levým břehem Vltavy. Dnes je při této cestě nutné jet metrem přes I. P. Pavlova a dál odtud pokračovat tramvají směrem na Anděl. Ale víc tramvají už se do Ječné ulice nevejde, a proto jsou tramvaje přeplněné a cestující si právem stěžují na nepohodlí. Jedním z řešení, jak ulevit přeplněným tramvajím v centru, je nabídnout přímé a rychlé spojení autobusem přes Budějovickou a Dvorce na Smíchovské nádraží. Tím se značná část lidí, kteří putují mezi pravým a levým vltavským břehem, přesune na tuto alternativní trasu a nebude muset zbytečně zajíždět do centra.

Připravované změny jsou pojaty komplexně - není totiž možné upravit jízdní řád pouze části linek a ostatní nechat „ladem“ - sít městské hromadné dopravy je vzájemně provázaná a musí se řešit v celku. Proto je nutné přistoupit ke změně většiny linek.

Méně linek, více spojů

Možná jste si v tisku přečetli, kolik linek bude zrušeno, a jak se tím zhorší doprava. Počet linek by se měl opravdu snížit, ale ne za cenu omezení dopravy. Chceme vytvořit atraktivní a přehlednou síť linek s krátkým intervalem, mezi kterými bude možné lépe přestupovat a které budou mít smysluplnou trasu. Porovnáním může být třeba metro, tramvaj nebo vlak - také si na ně raději dojdete o kousek dál, ale víte, že jezdí často a pár kroků navíc za to stojí. Podobně by tomu mělo být i u autobusů - často jezdící linky jsou atraktivní, protože člověk nemusí mít v hlavě jízdní řád, linka jede každou chvíli. Je to rozhodně jistější než se rozmýšlet, jestli jít na jednu zastávku, kde jezdí autobus každých 30 minut nebo na jinou zastávku s další linkou s podobným intervalem. Výsledkem pak bývá, že člověku ujedou oba.

Tento přístup k autobusům jsme si nevymysleli, ale přebíráme vyzkoušené a osvědčené řešení z jiných dopravně vyspělých měst (Hamburk, Mnichov, Berlín). V nich stejně jako u nás byla nová řešení přijímána cestujícími s rozpaky, ale po několika měsících se ukázalo, že nový model dopravy přivedl nové cestující a zvýšil se také tlak na rozšíření preference v důležitých tazích.

Kdy se změn dočkáme?

V příštích číslech našeho časopisu budete postupně seznamováni s průběhem příprav a s tím, jak vlastně bude doprava ve Vaší oblasti vypadat. Rozhodně není cílem její zhoršení, ale stejně jako v zahraničí její zkvalitnění a větší efektivita. Naprosté většině cestujících by měl nový přehlednější systém vyhovovat a těm, kteří na tom třeba nevydělají, by se neměl zásadně zhoršit. Maximální „újmou“ menšinových přepravních vztahů bude jeden přestup navíc - avšak mezi často jezdícími linkami, tedy s menší časovou ztrátou než při čekání na přímý spoj s dlouhým intervalem.

Proces přípravy tak rozsáhlé proměny nemůže být schválen ze dne na den. Je potřeba o něm diskutovat a důkladně promýšlet jednotlivé kroky. Změna by měla být trvalá, tedy taková, abychom nemuseli za půl roku po ní opět vše měnit. Jsme si vědomi, že klíčem k úspěchu je stabilita - měnit zvyky lidí je obtížné. Proto chceme potřebnou změnu připravit tak, aby stála na pevných základech. Realizaci změny proto nepředpokládáme dříve než v polovině letošního roku.