Na obsah stránky

ENDE
 

Městská část udělila čestná občanství a Ceny Prahy 11

Začátek nového roku se nesl ve znamení významné společenské události. Praha 11 během slavnostního ceremoniálu 7. ledna v krásné Brožíkově síni Staroměstské radnice dekorovala titulem čestného občanství a Cenou Prahy 11 významné osobnosti našeho společenského života. Dvě čestná občanství a jedenáct Cen Prahy 11 bylo uděleno za zásluhy o rozvoj a propagaci naší městské části nebo tyto osobnosti svými činy a prací prospěly celé české společnosti. Po roce 1989 to bylo teprve podruhé, kdy byly slavnostním aktem předány Ceny Prahy 11, v případě čestných občanství šlo dokonce o premiéru.

Slavnostní chvíli na Staroměstské radnici předcházela jednání zástupců všech politických uskupení, jež pracují v zastupitelstvu Prahy 11, na základě podnětů a návrhů od občanů, organizací i politických stran. Debata vyústila v seznam jmen osobností navržených na ocenění v roce 2008. Následně Rada městské části Praha 11 na svém zasedání, konaném 5. prosince 2007, navrhla udělit titul čestného občanství a ceny Prahy 11 níže jmenovaným. Návrhy byly předloženy na zasedání zastupitelstva 12. prosince, které je v předloženém znění schválilo.
Hned v úvodu této významné společenské události na Staroměstské radnici byli před přítomnými osobnostmi a hosty oceněni i příslušníci městské policie působící na Jižním Městě. Za vynikající práci Monice Šilhavé, Pavlu Babišovi, Petru Oravcovi a Miroslavu Žabkovi poděkoval za vedení radnice městské části starosta Dalibor Mlejnský i pražský a jihoměstský radní Jiří Janeček.

Městská část Praha 11 udělila čestné občanství:

Akad. arch. Jiřímu Lasovskému a in memoriam Maxi Švabinskému.

Akademický architekt Jiří Lasovský byl jedním z členů autorského kolektivu, který se podílel na zpracování územního plánu Jižního Města, jenž byl schválen koncem roku 1968. Tento plán vycházel z původního vítězného návrhu a využíval přírodních podmínek pro vytvoření svébytného městského útvaru, v němž by se pracoviště i prostředí k relaxaci nacházela v bezprostřední blízkosti.

Podle původní koncepce, na které se Jiří Lasovský významným způsobem podílel, mělo být Jižní Město soběstačným kulturním a výtvarně pojatým městským celkem s vyšší občanskou vybaveností i dostatečným počtem pracovních míst. Kvůli nedostatku finančních prostředků a tlaku tehdejších stavebních organizací, jimž vyhovovala unifikace staveb, byly postaveny sídlištní komplexy pouze z několika málo unifikovaných bytů a k nim jen základní občanská vybavenost.

Architekt Jiří Lasovský byl v říjnu 2007 Radou městské části Praha 11 jmenován členem odborné skupiny (týmu externích expertů), jejíž náplní je konzultační a poradenská činnost v oblasti regenerace a rozvoje MČ Praha 11.

Max Švabinský (celým jménem Maxmilian Theodor Jan Švabinský), malíř a grafik se narodil 17. září 1873 v Kroměříži, zemřel 10. února 1962 v Praze. Jeden z nejvýznamnějších českých výtvarníků 20. století, který byl obdivován pro neobyčejnou kreslířskou zručnost a rozmanitost grafických technik. Patří ke generaci výtvarných umělců, kteří položili základy našeho moderního výtvarného umění 20. století. Švabinský se také velkou měrou podílel na zviditelnění českého výtvarného umění v celé Evropě.

V letních měsících let 1942 - 1961 pravidelně pobýval o ve vilce zvané Barvírna (dnes ulice Nad Opatovem 137), která patřila jeho přátelům Havlíčkovým. Umělec využíval ke své grafické tvorbě altán umístěný v přilehlé zahradě, rozkládající se tehdy uprostřed polí v náhorní poloze. Vytvořil zde řadu litografií květin a motýlů, návrhy poštovních známek, ve svých dílech zachytil také okolní krajinu, zahradu s jejími návštěvníky a různé výjevy z Chodova.

Městská část dále udělila Cenu Prahy 11:

plk. Václavu Djačukovi, válečnému veteránovi, vojenskému letci. V roce 1940 chtěl uprchnout do bývalého Polska, ale byl zatčen. Skončil jako údajný špion ve vězení, postupně prošel několika věznicemi na Ukrajině. NKVD jej odsoudila za nedovolené překročení hranice na řadu let do gulagu. V roce 1941 byl přepraven na Dálný východ, kde v nelidských podmínkách pracoval ve zlatých dolech v údolí řeky Kolyma. V 1943 byl přesunut z Vladivostoku do Buzuluku, kde prodělal letecký výcvik. Po té byl přidělen k 1. čs. stíhacímu leteckému pluku. Jako příslušník této jednotky se v rámci Ostravské operace aktivně podílel na osvobozování Československa. Po válce působil jako pilot výzkumného leteckého ústavu. V roce 1949 byl vyhozen a vojenská správa ho později donutila pracovat jako horník na dole Nosek.

In memoriam genmjr. Ing. Andreji Faglicovi, válečnému veteránovi. Narodil se na Oravě na Slovensku v rodině sezónního dělníka. Častokrát vzpomínal s velkou úctou na své rodiče, kteří v prosté vesnické chalupě ochraňovali obraz T. G. Masaryka. Riskoval už mladý, když utíkal z pracovního nasazení v Německu. V roce 1943 byl poslán k 1. pěší divizi armády Slovenského státu na jižní Ukrajinu. Nechtěl však sloužit ľuďáckému režimu, a proto přešel do řad 1. čs. armádního sboru v SSSR. Zúčastnil se těžkých bojů v karpatsko-dukelské operaci, byl v první linii na pověstné kótě 534. Své válečné zážitky vepsal do své knihy Návraty do rodného kraje. Po válce studoval Vysokou školu vojensko-pedagogickou, působil na Vojenské lékařské fakultě v Hradci Králové nebo například jako vojenský atašé v Bukurešti. Byl aktivním členem Českého svazu bojovníků za svobodu. Zemřel 27. listopadu 2003 v Praze.

Ing. Ludmile Hájkové, člence Českého svazu bojovníků za svobodu. Narodila se v roce 1929 a jako 16letá se aktivně účastnila bojů Pražského povstání. Otec paní Hájkové byl v roce 1942 popraven za antifašistický odboj. Na naší městské části každoročně přednáší a beseduje s dětmi a mládeží o historii Pražského povstání. Pravidelně doprovází děti několika škol Prahy 11 na zájezdy do Národního památku Terezín a do Památníku Lidice, zajišťuje exkurze jihoměstských dětí a mládeže do tzv. Pečkárny a do kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Takto spolupracuje např. se ZŠ Květnového vítězství, ZŠ Pošepného náměstí, ZŠ Mendelova nebo ZŠ K Milíčovu.

Danielu Hejretovi, trenéru a bývalému vrcholovému sportovci. Daniel Hejret je jedním z nejlepších současných kondičních trenérů. V období své aktivní sportovní činnosti se věnoval lehké atletice, byl československým reprezentantem, dvojnásobným mistrem republiky v běhu na 400 metrů překážek a mistrem Československa v desetiboji. K jeho profesním úspěchům patří příprava olympijského vítěze v boxu Rudolfa Kraje, ale i Trophy Teamu a Junior Trophy Teamu české reprezentace v závodech enduro. V současné době působí kromě jiného jako kondiční trenér fotbalového oddílu FC Slovan Liberec a mistra České republiky - florbalového týmu Tatran Střešovice.

Mgr. Františku Hlucháňovi, řediteli ZUŠ Jižní Město. Vystudoval konzervatoř v Žilině a AMU v Praze. Své vzdělání si rozšířil na mistrovských kurzech v Německu, Maďarsku a na Slovensku. Jako umělec spolupracuje s Triem Amadeus, M. Kociánovou, J. Svěceným, L. Brabcem. Od roku 1991 je ředitelem ZUŠ Jižní Město, kde působí též jako pedagog. Pod vedením Mgr. Hlucháně získala škola řadu ocenění např. v roce 2005 nejlepší ZUŠ v Praze, v roce 2006 nejúspěšnější škola v soutěži MŠMT. Studenti vyhráli mnoho republikových i mezinárodních soutěží (např. 3.cena taneční skupině Švih v mezinárodní taneční soutěži v ruském Omsku, dvojí zlaté pásmo Pražské kantilény v mezinárodní soutěži pěveckých sborů v italské Riva del Gardě, absolutní vítěz a mnoho 1. cen v národní soutěži základních uměleckých škol) a vystupovali v řadě zemí Evropy (Německo, Itálie, Slovensko, Polsko, Rakousko, Rusko) a také Spojených arabských emirátech. Působí také jako umělecký vedoucí Tria Amadeus.

JUDr. Věře Jeřábkové, CSc., diplomatce. Od roku 2005 do současnosti je velvyslankyní České republiky ve Spojených arabských emirátech. V roce 1978 vystudovala Právnickou fakulta UK v Praze. V letech 1991 - 1993 byla výzkumnou pracovnicí v Ústavu mezinárodních vztahů v Praze, jehož řízením byla pověřena od roku 1993 do roku 1994. V letech 1994 - 1995 působila jako ředitelka odboru pro Afriku na Ministerstvu zahraničních věcí. V letech 1996 - 1997 zastávala funkci vedoucí oddělení pro lidská práva téhož ministerstva. V letech 1998 - 2002 byla velvyslankyní České republiky na Kypru. Od roku 2002 do roku 2005 působila ve funkci ředitelky odboru lidských práv Ministerstva zahraničních věcí České republiky.

PaedDr. Petru Kmentovi, trenéru, bývalému vrcholovému sportovci. V roce 1970 ukončil studium na SVVŠ maturitní zkouškou, roku 1975 zahájil studium na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK, kterou ukončil v roce 1980. Po vykonání rigorózního řízení byl v roce 1982 promován doktorem pedagogiky. Na Jižním Městě bydlí od roku 1995. Od svých 13 let se věnuje zápasnickému sportu. Získal 11 titulů mistra ČSSR v zápase. Čtrnáct let byl stálým členem reprezentace ČSSR. Získal celkem 10 medailí z olympijských her, mistrovství světa a mistrovství Evropy (OH 1964 Tokio 4. místo, 1968 Mexiko 3. místo, 1972 Mnichov 7. místo, MS 1966, 1967, 1968 a 1971 - 3. místo, 1973 - 2. místo, ME 1965, 1966, 1967 - 3. místo, 1968 - 1. místo). Za sportovní výkony a reprezentaci mu byl udělen titul mistra a zasloužilého mistra sportu. V roce 1968 mu prezident republiky propůjčil státní vyznamenání Za vynikající práci. V současnosti je členem pléna Českého olympijského výboru, člen Českého klubu olympioniků, místopředseda RK ČSTV. Účastní se též sportovních akcí seniorů v Praze 11 a Praze 10.

Prof. Erazimu Kohákovi, Ph.D., filozofovi, vysokoškolskému pedagogovi. Jeho dětství poznamenala válka, rodiče patřili k nekomunistickému odboji a byli vězněni v koncentračním táboře. Krátce po únoru 1948 odešel Erazim Kohák se svými rodiči do USA. V emigraci žil pak až do roku 1989. Při zaměstnání (živil se jako zemědělský a stavební dělník) absolvoval první cyklus vysokoškolského studia filozofie a religionistiky na Colgate University ve státu New York (1950 - 54). Díky Danforthovu stipendiu mohl pokračovat ve studiu na filozofické a teologické fakultě Yale University v New Haven, v roce 1958 zde získal titul doktora filosofie. V letech 1958 - 1960 vyučoval filosofii na koleji Gustava Adolfa v St. Peteru v Minnesotě, od roku 1960 přednášel na Bostonské universitě (od roku 1979 jako profesor).

Ihned po „sametové revoluci“ přicestoval do vlasti. Učil střídavě na Karlově univerzitě (v letním semestru) a na Bostonské universitě (v zimním semestru). V roce 1995 se vrátil natrvalo do České republiky, aby zde působil jako profesor filozofie na FF UK v Praze a jako publicista. Je dlouholetým členem Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání. Se svou druhou manželkou Dorothy Gray žije na Roztylech v Praze 11. Několik let aktivně působil v redakční radě Klíče, zpravodaje Prahy 11.

Doc. PhDr. Václavu Ledvinkovi, CSc., historikovi a řediteli Archivu hlavního města Prahy. Na Jižním Městě bydlí od roku 1980. Vědecky i osobním zájmem je zaměřený na české hospodářské a sociální dějiny v 15. -17. století. Je členem mnoha odborných rad a komisí a podílel se na vzniku celé řady odborných publikací a statí. Dokáže ale také srozumitelně a přitažlivě přibližovat dějiny, jak to ukazuje v posledních letech např. ve sloupcích o pražských dějinách v magistrátních novinách. K Praze 11 má Václav Ledvinka osobní vztah nejenom místem bydliště rodiny. V letech 1995 - 1997 věnoval on i kolektiv pracovníků hodně úsilí zdárnému dokončení nového objektu archivu, který byl z rozhodnutí města Prahy stavěn na Chodovci. Na Chodovci nyní sídlí vedení, které vychází vstříc městské části.

Tereze Maxové, topmodelce, zakladatelce Nadace Terezy Maxové. Během své kariéry už spolupracovala s téměř všemi významnými fotografy. Její tvář byla titulní straně britského Vogue, stejně jako na předních stranách Elle, Marie Claire a Glamouru. Byla tváří reklamních kampaní mnoha světových značek. V lednu 1997 založila nadaci Terezy Maxové, která pomáhá všem opuštěným dětem ve více než 200 dětských domovech, kojeneckých ústavech a dětských centrech. Nyní má Nadace Terezy Maxové pod patronátem více než 16 000 dětí v České republice. Cílem její nadace je umožnit zdravý a bezpečný vývoj dětí v jejich vlastní biologické rodině prostřednictvím všestranné podpory ohrožených rodin, dále významné zkrácení délky pobytu dítěte v ústavní výchově prostřednictvím všestranné podpory a rozvoje stávajících i nových forem náhradní rodinné péče.

Ing. arch. Vítězslavě Rothbauerové, architektce. Již jako studentka fakulty architektury VUT Praha se v roce 1960 manuálně podílela na stavbě dnes bývalého výzkumného ústavu zemědělských strojů v Chodově. Po absolutoriu pracovala v Pražském projektovém ústavu v atelieru arch. Jiřího Lasovského, který se zúčastnil soutěže na urbanistické řešení Jižního Města a byl pověřen, aby vypracoval podrobný územní plán podle vítězného soutěžního návrhu. Později jednotlivci z atelieru pracovali na studii centra a následně paní architekta připravovala nerealizovaný návrh Lidové školy umění v Centrálním parku a pracovala na projektu rekonstrukce Chodovské tvrze, která však byla tehdy ještě pozastavena.

Od roku 1976 pracovala v atelieru arch. Vladimíra Ježka a podílela se na územním plánu Jižního Města II. západně od dálnice, kde vznikla čtvrť se skutečnou městskou strukturou. V rámci Jižního Města II. je autorkou několika projektů objektů správního charakteru. Po létech byla vyzvána k vypracování projektu Komunitního centra Matky Terezy, při kterém využila dosavadní zkušenosti s výstavbou v regionu.

Čestná občanství lze udělovat fyzickým osobám, které se významnou měrou zasloužily o rozvoj městské části. Ceny MČ lze udělovat za významná umělecká, vědecká a jiná díla mající vztah k městské části, dále jako zvláštní projev uznání občanům, jejichž život, působení a dílo mají úzký vztah k Jižnímu Městu, také jako zvláštní projev úcty za mimořádné činy spojené s osobním hrdinstvím, které znamenaly záchranu života občanů nebo záchranu morálních, historických nebo kulturních hodnot a rovněž jako zvláštní projev úcty významným českým i zahraničním představitelům v oblasti politiky, vědy, kultury a sportu.

Čestná občanství a Ceny Prahy 11

Fotografie přibližují slavnostní atmosféru v Brožíkově síni Staroměstké radnice při předávání ocenění. Vedle oceněných bylo přítomno i mnoho pozvaných hostů.
PICT0139

PICT0139

 
PICT0002

PICT0002

 
PICT003

PICT003

 
PICT004

PICT004

 
PICT005

PICT005

 
PICT006

PICT006

 
PICT007

PICT007

 
PICT008

PICT008

 
PICT0009

PICT0009

 
PICT0001

PICT0001

 
PICT0034

PICT0034

 
PICT0035

PICT0035

 
PICT0057

PICT0057

 
PICT0058

PICT0058

 
PICT0059

PICT0059

 
PICT0060

PICT0060

 
PICT0061

PICT0061

 
PICT0064

PICT0064

 
PICT0065

PICT0065

 
PICT0068

PICT0068

 
PICT0073

PICT0073

 
PICT0075

PICT0075

 
PICT0079

PICT0079

 
PICT0080

PICT0080

 
PICT0083

PICT0083

 
PICT0085

PICT0085

 
PICT0087

PICT0087

 
PICT0088

PICT0088

 
PICT0090

PICT0090

 
PICT0092

PICT0092

 
PICT0093

PICT0093

 
PICT0094

PICT0094

 
PICT0096

PICT0096

 
PICT0098

PICT0098

 
PICT0100

PICT0100

 
PICT0101

PICT0101

 
PICT0102

PICT0102

 
PICT0104

PICT0104

 
PICT0106

PICT0106

 
PICT0108

PICT0108

 
PICT0109

PICT0109

 
PICT0111

PICT0111

 
PICT0112

PICT0112

 
PICT0115

PICT0115

 
PICT0117

PICT0117

 
PICT0119

PICT0119

 
PICT0121

PICT0121

 
PICT0122

PICT0122

 
PICT0123

PICT0123

 
PICT0125

PICT0125

 
PICT0128

PICT0128

 
PICT0129

PICT0129

 
PICT0131

PICT0131

 
PICT0132

PICT0132

 
PICT0135

PICT0135

 
PICT0136

PICT0136

 
PICT0137

PICT0137

 
PICT0138

PICT0138

 
PICT0141

PICT0141

 
PICT0143

PICT0143

 
PICT0145

PICT0145

 
Cena Praha 11

Cena Praha 11

 
 
9.1.2008 15:18:17 | přečteno 2161x | Daniel Potocký

Navigace

 
load