Ačkoli Jaroslav Ježek zemřel již ve svých pětatřiceti letech a od jeho smrti tedy uběhlo mnoho let, jeho hudba je stále tak krásná a stále tak silná a sdělná, jako v době svého vzniku.

Od Ježkových dob se však přece mnohé změnilo - už to například není klavír, který hraje nejdůležitější úlohu v současné interpretaci populární a taneční hudby, je to kytara. Jan-Matěj Rak se řadu let zabýval úpravami původních Ježkových klavírních zápisů, aby konečně mohl Ježkovy skladby představit na sólovou kytaru v samostatném koncertním pořadu.

„Je skutečně zbytečné snažit se hudbu Jaroslava Ježka nějak vylepšovat a o nic takového jsem ani neusiloval. Ježek sám však klavírní verse svých písniček a tanečních skladeb považoval jen za základ, cítil a mínil své skladby orchestrálně. A kytara je nástroj oplývající mnoha možnostmi a barvami a velikou dynamickou škálou. Snažil sem se velmi svědomitě najít takové skladby, které by použitím kytary mohly získat nový nádech a upravit je navíc tak, abych mohl vždy respektovat Ježkovu harmonickou i melodickou myšlenku, aniž bych ji musel přeříkávat vlastními slovy. Sám pro sebe, a doufám, že i pro posluchače, jsem tak objevil v hudbě Jaroslava Ježka opět něco nového,“ říká o svém pořadu sám jeho autor.

Jan-Matěj Rak posluchače hudbou a vlastním slovem vtipně a neotřele provede životem Jaroslava Ježka, dobou Osvobozeného divadla a Masarykovy první republiky. Kromě nesmrtelných melodií, jakými jsou třeba Život je jen náhoda či Šaty dělaj´ člověka v pořadu zazní i melodie takřka neznámé, stejně jako unikátní kytarová transkripce virtuosního Bugatti-stepu či některého Ježkova pochodu. Zároveň v rámci pořadu posluchač vykoná i krátký výlet za Antonínem Dvořákem, Georgem Gershwinem či slečnou Blankou z Živnobanky.

Pořad trvá přibližně 90 minut a je bez přestávky. V případě školního představení závisí délka pořadu na domluvě.