Po vzniku tzv. velké Prahy v roce 1922 vyrostl v jejích hranicích Spořilov a v něm nový kostel tehdy blahoslavené Anežky České. Ten byl vysvěcen 27. října 1935. Příkladem spořilovských se inspirovali i obyvatelé Chodova a začali usilovat o stavbu vlastního kostela. Roku 1936 se ustavil Spolek pro postavení katolického chrámu Páně v Chodově pod vedením Josefa Vondrušky a Václava Voženílka. Duchovním rádcem byl františkán P. Mořic Kunovjánek.

V dobovém letáku z května 1937 čteme: „Naše stověžatá Praha soustředila své chrámy uprostřed města, zatímco na jejím obvodu není po věžičce kostela ani památky. Tak jest tomu také u nás v Chodově u Prahy. Máme přes 3 000 obyvatel, vesměs chudých, ale žádné kapličky. Nemáme tedy místa, kde bychom prosili Spasitele v našich starostech a utrpeních, kde bychom Ho přijímali, kam bychom se uchýlili, když nám již nikdo nemůže pomoci. My cítíme, že nejhůře je na tom ta obec, která nemá Spasitele. A tak vedeni syny sv. Františka, kteří s pomocí Boží vystavěli již dvě velké kaple a kostel, zakoupili jsme chudou budovu (šířka 9,10 m a délka 17 m) a chceme ji přestavěti na kapli.“

Vlastně to bývala stodola, která původně sloužila jako porážka. Ta byla v majetku Františka a Josefa Birnbaumových - řezníků a obchodníků v Chodově č. 103. Podle trhové smlouvy ze dne 26. června 1936 byla zakoupena i s přilehlými parcelami o celkové výměře 533 m² za cenu 37 500 Kč. Na její zakoupení zapůjčilo 30 000 korun arcibiskupství. Pro realizaci byl vybrán stavitel Vojtěch Pospíšil, který o dva roky dříve provedl také stavbu kostela na Spořilově. Ten vypracoval projekt adaptace původního objektu včetně rozpočtu, který předložil 15. března 1937. Stavební povolení vydal Obecní úřad v Chodově dne 30. června. Smlouva o dílo byla uzavřena 23. července a se stavbou se započalo počátkem srpna 1937. Předpokládaná cena byla 106 717,40 Kč.

Na původní kamenné zdivo byla napojena železobetonová konstrukce nesoucí strop. Devět párů oken, tvořících výplně mezi jednotlivými pilíři, nese votivní tabulky se jmény dárců. Byla přistavěna věž, kůr a zákristie. Náklady na stavbu v jejím průběhu vzrostly o více než 40 000 korun a tak si celkem (pozemek i stavba) vyžádaly 185 000 korun. Ty se podařilo v neuvěřitelně krátké době, převážně z darů místních farníků, uhradit, takže v červnu 1941 byla splacena poslední pohledávka a kostel byl zcela bez dluhů.

S velikým úsilím se podařilo stavbu dokončit a prostý kostel byl pak vysvěcen v něděli 4. září 1938 pražským arcibiskupem kardinálem Karlem Kašparem. Ten také přispěl na jeho zařízení darem 50 000 Kč. Za tu dlouhou dobu však doznal kostelík mnoha změn. Původní zvon, za války zrekvírovaný Němci, byl nahrazen dvěma novými. Při veliké slavnosti 13. června 1948 je požehnal nový pražský arcibiskup Josef Beran.

Snad největší proměny zaznamenal kostel za působení spořilovského kaplana P. Vágnera v letech 1951 - 1958, kdy s místním farníkem Jiřím Konvičkou navrhovali a vytvářeli nový mobiliář. Jejich zásluhou nabyl interiér kostela v podstatě z předválečného provizoria nynější podoby. V roce dvacátého výročí postavení kostela, v den svátku sv. Františka 4. října 1958 posvětil spořilovský farář ThDr. Cyril Kadlec nový oltář v upraveném presbytáři. Ten také nově ozdobila freska od akademického malíře Karla Solaříka. Po Druhém vatikánském koncilu se upravil presbytář pro novou liturgii. Postupně byl dokončen celý interiér, dřevěnou podlahu z prken nahradily travertinové dlaždice, byl opatřen větší kříž, nový lustr, lavice, svícny a zrestaurovány jesličky. To vše vesměs svépomocnou prací několika farníků.

Kritické okamžiky zažil kostel v době výstavby Jižního Města, kdy měl být zbourán. Úsilím místních farníků a jejich modlitbami se podařilo jeho demolici zabránit a komunikace Türkova, která na něj původně směřovala, byla mírně odkloněna. Ostatní domy a stavení v okolí takové štěstí neměly. 1. dubna 1989 byla dekretem kardinála Tomáška zřízena samostatná farnost Praha-Chodov a kostel sv. Františka, do té doby filiální ke Spořilovu, se stal farním. Na začátku devadesátých let byly přistavěny nové zákristie s klubovými prostorami a předsíň se zpovědnicí. V lednu 1997 požehnal biskup Škarvada novou faru, která mimo byty duchovních poskytuje i zázemí pro farní aktivity.

Rostoucí výstavba sídliště a nárůst počtu věřících měly za následek, že v osmdesátých letech kapacita kostelíka přestala stačit. A tak jsme se začali postupně scházet ve dvou provizorních bohoslužebných prostorech - ve stanu sv. Pavla a v kapli sv. Ludmily. V květnu 2007 požehnal kardinál Miloslav Vlk nové Komunitní centrum Matky Terezy a tak získala Praha 11 kostel odpovídající městu s 86 tisíci obyvateli. Za celou dobu zde působilo ke cti a slávě Boží mnoho kněží, jejichž jména zde nyní neuvádíme. Děkujeme jim však ze srdce za jejich obětavou činnost a vyprošujeme jim milost Boží v modlitbách. Letošní kulaté výročí je také příležitostí k tomu, abychom s vděčností vzpomenuli na námahu a obětavost našich předků, kteří se v nelehké době zasloužili o stavbu chodovského kostela.

Zmiňovaný leták z roku 1937 s prosbou o pomoc končí slovy: „Všechny zásluhy v kostele získané máme v úmyslu obětovati za Vás nebo na Váš úmysl. Nezapomínejte, že budete míti zásluhy na všech mších sv., křtech, obráceních, modlitbách, útěchách, které se zde stanou, neboť kdyby nebylo Vaší dobroty, tak by zde kaple nestála.“ Dlužníky těchto štědrých dobrodinců jsme dnes i my.

Martin Flosman