Praha 11

Z toho plyne základní pravidlo sebeobrany: když se nebudete chovat jako oběť, máte větší šanci, že se obětí nestanete. Útočník si svůj terč většinou nejdřív testuje. Zkouší drobné oťukávání, aby zjistil, jak vyhlédnutý cíl reaguje. Podle toho se buď stáhne, nebo zvýší nátlak.

http://stream5.idnes.cz/vod/1603/18/VF160318_192110_flv_middle.mp4

Hlavně beze scén

Tahle fáze testování je klíčová a žena v ní nesmí být jen pasivním obětním beránkem. Musí se naučit testování rozpoznat a rázně na něj reagovat. Jenže zrovna to je pro ženy často největší problém a paradoxně jim nenahrává jejich socializace.

Od malička slýchají, že se nemají prát, křičet a vztekat. „Hlavně nedělej scény,“ poslouchají neustále. Žena zvyšující hlas, to se prostě nehodí. Spousta žen už se proto nedokáže ozvat ani ve chvíli, kdy se stanou obětí obtěžování či napadení. Právě hlasitá scéna jim přitom může, bez přehánění, zachránit zdraví či život.

Testování oběti začíná většinou jen letmým dotykem. Pokud se žena snaží chovat jakoby nic a netropit rozruch, zkusí útočník třeba dlouhý přímý pohled. Nejhorším řešením je zkusit ho ignorovat nebo sklopit zrak. Místo toho pohled opětujte, můžete zkusit i nahlas pronést třeba: „Můžu vám nějak pomoct?“ Ano, třeba se pak na vás v tramvaji někdo otočí, nebo si o vás lidé na zastávce začnou šeptat. Ale vaše rázná reakce možná právě rozhodla o tom, že jste neznámého odradila od napadení.

Je to kontraintuitivní reakce a lidé se často bojí, že přímým dotazem útočníka vyprovokují. Jenže pokud na vás chce někdo skutečně zaútočit, už je rozhodnutý a jedna otázka na tom nic nezmění.

Právě naopak. „Největší chyba, kterou žena může udělat, je nedělat nic. To je přesně ta reakce, která útočníka vyprovokuje, protože předpokládá, že se žena nebude bránit ani v případě napadení,“ vysvětluje Pavel Houdek, lektor moderní sebeobrany.

Podívejte se na konkrétní návod, jak lze odvrátit sexuální útok, stačí jen malé změny v chování:

http://stream4.idnes.cz/vod/1311/22/VF131122_112223_flv_middle.mp4

Pomůže cizí auto i falešný hovor

Okamžitě vyjmenovává další pravidla, která mohou ženy uchránit od napadení. Čekáte v noci na zastávce tramvaje? Žádné zírání do mobilu, žádná sluchátka v uších. Stůjte mírně rozkročené, abyste měly stabilitu. Rovně, zpříma, ať vypadáte sebevědomě. To vám zajistí, že máte přehled po okolí, nikdo se k vám nenápadně nepřiblíží, nepůsobíte dojmem snadné oběti a navíc máte možnost okamžitě reagovat a bránit se.

Pokud jste na cestě domů a máte pocit, že si vás někdo vyhlédl, existuje několik možností, jak si ověřit, že nejde o shodu náhod a neznámý vás opravdu pronásleduje. Buď to můžete zjistit nenápadně, nebo dáte najevo, že o nežádoucím doprovodu víte. Záleží na tom, kam míříte... „Rozhoduje to, jaká situace bude, ne to, jaká je teď,“ vysvětluje Houdek.

Pokud míříte k rušné ulici, nedávejte najevo, že o útočníkovi tušíte. Zkuste třeba předstírat hovor, zastavit se a do telefonu nahlas říct: „Tak já už jsem tady, ale nevím, jestli je to ten zelený, nebo žlutý dům. Zajdeš pro mě dolů?“ Taková situace vám umožňuje podívat se za sebe, zorientovat se na místě, nenápadně si útočníka prohlédnout. Navíc uvidíte jeho reakci; je možné, že se rozhodne pokračovat a nechá vás být.

Pokud víte, že situace už bude jen horší a před vámi je tmavý park, zkuste situaci vyřešit hned. Můžete třeba vytáhnout z tašky klíče a přejít k prvnímu autu, které je u vás. Předstírejte, že je vaše a chcete ho odemknout a odjet. Pokud jde o náhodného chodce, přejde dál. Jestli vás ale opravdu někdo sleduje, vytvořili jste si tímhle manévrem bariéru. Útočníkovi jste značně ztížili situaci a sami sobě získali čas, kdy můžete volat o pomoc.

Snažte se neustále zachovávat dostatečnou vzdálenost, hledejte překážky, které mezi sebe a útočníka dostanete. Pomůže lampa veřejného osvětlení, pomyslnou bariéru vytvoříte i pažemi napřaženýma před sebe (více v článkovém videu). Mluvte nahlas a rázně. Pokud se útočník nestahuje, zakřičte. Nečekaná reakce ho na chvíli zastaví, vám přidá čas a přitáhne pozornost okolí.

Stejná pravidla i pro šéfa

Pravidla asertivity platí i na známé okolí. Na sousedy, kolegy v práci, spolužáky ve škole. I oni si totiž mohou testovat, kde je vaše hranice. A oni jsou také nejčastějšími útočníky. Podle průzkumů ženy až v 80 % případech znají člověka, který je napadl. „Nemusí to být nutně někdo blízký, ale třeba prodavač v obchodě nebo soused, kterého znáte jen od vidění,“ popisuje Houdek.

Testování od okolí může trvat měsíce a roky v podobě poznámek a letmých dotyků. Podle toho, jak na ně reagujete, se bude testování stupňovat, nebo vytyčíte jasnou hranici a dáte najevo, že dál už to zajít nenecháte. „Může to být třeba ve chvíli, kdy se k vám šéf v práci naklání víc, než je nutné, nebo vás vezme při řeči kolem ramen. Pokud je vám to jen trochu nepříjemné, ozvěte se,“ radí Houdek.