Praha 11

Jak už titulek napovídá, bude se náš dnešní rozhovor točit kolem zimy, mrazu a Eskymáků. Teď v zimě mnozí z nás volí relax v teplých krajích, kde jsou pláže a sluníčko, příjemnou změnou. Úplně opačně to však mají Alena a Jaroslav Klempířovi, cestovatelé, novináři, ale hlavně velcí milovníci a obdivovatelé Grónska. Ti létají za sněhem a věčným ledem až do Grónska. O cestě, kterou podnikli na sklonku roku, jsem si s nimi přijela povídat do jejich příjemného bytu na hranici Jižního Města a Kunratic. I on nese zřetelné stopy po tom, kam cesty jeho majitelů často směřují. Sošky, amulety a spousta originálních kousků má razítko made in greenland. Jejich poslední cesta byla trochu zvláštní, ale to už vám povědí oni sami.

Jaká tedy byla ta poslední?
Odlétali jsme před Vánoci do Kodaně, kde jsme pár dní čekali na letadlo do Kangerlussuaqu což je jediné letiště pro velká letadla. Odtud jsme pokračovali do Nuuku, grónské metropole, která je nejmenším hlavním městem na světě. Zvláštní bylo, že nás přivítala deštěm. Takže paradoxně jsme odlétali z mrazivé střední Evropy plné sněhu do země ledu, za deštěm.

Od Vánoc už uběhl více jak měsíc, ale vraťme se k nim na chvilku, jaké jsou ty grónské?
Podobné jako u nás, se stromkem a koledami. Obchodní centra a hon za dárky? To tady nenajdete. Dárky jsou tu skutečně jen maličkosti, spíš symbolické. Lidé si tu užívají pospolitost, chodí do kostela (milují tradiční a vážnou hudbu), navštěvují se. Eskymáci jsou velcí patrioti, lpí na svých tradicích a zvyklostech jako málokdo jiný. Na vánočních stromcích tu často najdete místo ozdob malé grónské vlaječky. Pětadvacátého tady naděluje Jullip Inua, prostě grónský Ježíšek.

A na čem si pochutnávají nejen o Vánocích?
Mají rádi kachnu, nebo husu bernešku (divoká husa), samozřejmě rybí maso, hlavně velrybí. Je velmi chutné. Oblíbené je také maso z ummimaqa, což je pižmoň. Dělají se z něho výborné steaky a také se konzumuje sušené, což je lahůdka. Nesmí vás však odradit, že ve vysušeném stavu vypadá jak použitá utěrka…Výborné je také maso z karibu (soba) a neodolatelné jsou žlutomasé brambory, které dovážejí z Dánska.

Málokdo ví, že Grónsko je hodně spjaté s Českem a Moravou.
Ano, hlavní podíl na tom mají misionáři, Moravští bratři, kteří se přes Dánsko dostali do Grónska v 18. století. Ti jsou zakladateli nejen grónské gramatiky, ale přivezli sem spoustu kultury a zvyků. Zůstali tady 167 let až do roku 1900. Dnes je připomíná grónská univerzita s názvem Nová Morava, názvy škol a ulic. Zajímavé je, že se některá grónska slova třeba kajak, anorak, nanuk, dostala zpět k nám do Čech, to ukazuje, že jsme propojeni a používají se v celém světě. Další příklad, Illulisat (jedno z velkých měst, v překladu znamená Ledovou horu) založil Jakob Severin, obchodník původem z Čech.

A jaké pocity jste si přivezli z poslední polární cesty?
Úžasné. Grónsko je zemí volnosti a svobody. Skutečně bez frází. Lidé jsou usměvaví i přes drsnou tvář přírody, jsou k sobě přátelští. Mezi našimi dlouholetými přáteli jsme opět prožili jako vždy hřejivé a krásné chvíle a vánoční svátky. Načerpali jsme nové síly.
Naše další práce? Pokračujeme v práci na knize, připravujeme výstavu "Grónsko - země mizejícího ledu" společně s Muzeem Krkonošského národního parku ve Vrchlabí.
V Praze nás čekají besedy, přednášky a výstava.
Vše lze sledovat na našich stránkách : www.polarnisvet.cz

Díky za zajímavé povídání a někdy po návratu z dalšího výletu za polární kruh zase naviděnou.

Dana Foučková