Praha 11

Na hráčské lavičce se po návratu z Grasshopperu Curych ještě nestačil ani ohřát a jeho jméno už znají i malí kluci sedící v hledišti. Není divu, protože v loňské anketě prestižního švédského magazínu Innebandymagazinet byl vyhodnocen jako pátý nejlepší hráč světa. Český křest po svém návratu zažil právě při utkání s tradičním rivalem Tatranem Střešovice. My jsme s ním mluvili ve Sportovní hale Jižní Město krátce po vítězném utkání s Bulldogs Brno.

Už jste se po návratu z hráčského působení ve Švýcarsku zabydlel?
Včera jsem přijel, takže zabydlování začíná ode dneška. V týmu jsem odehrál třetí zápas, bohužel jsem ještě ale neměl možnost s nimi trénovat. Společná tréninková příprava začíná až teď. Zatím jsem spokojen, vyhráváme, takže je to pozitivní a v týmu je dobrá nálada. Jsem spokojen.

Alespoň podle toho co znáte, jaký je rozdíl mezi českým a švýcarským tréninkem?
Rozdíl je určitě v tempu a agresivitě. Tam se jedou tréninky v mnohem větším tempu a mají tak výhodu do zápasového rytmu. Mezi tréninkem a zápasem není takový rozdíl. Tady se hodně připravuje na víkendové zápasy, tím pádem jsou tréninky lehčí. Myslím si, že mým příchodem můžeme zlepšit právě tuto stránku a zpestřit trénink, abychom byli v zápase lépe připraveni.

Při prvním utkání se Střešovicemi jste hráče výrazně dirigoval. V dalších zápasech to už nebylo tak patrné. Vy se s trenérem znáte, takže mu to asi ani nevadí.
On to po mě naopak požaduje. Když jsme s Lukášem seděli poprvé, tak mi říkal, že jim právě něco takového chybí, aby to dirigoval někdo ze hry a nemusel jen on. Dohodli jsme se na tom, že mu to tak vyhovuje. Já jsem celý život hrál a bylo mě na ploše hodně slyšet. S klukama je třeba komunikovat, aby to měli snadnější. Dnes už to byl třetí společný zápas, takže už vědí, jak se mají pohybovat. Proto komunikace může být méně. První zápas se Střešovicemi byl pro nás hodně těžký.

Divák vás nevidí chvíli v klidu, stále jste v pohybu. Jak se na kondici projevuje věk?
Ještě ne tolik. Samozřejmě, že jsem unavený, dnes jsme hráli na tři pětky, takže tempo nebylo tak vysoké. Zvládal jsem to v pohodě. Proti Tatranu jsme hráli na dvě lajny, takže tempo bylo hodně vysoké, nahoru, dolů. Bylo to na doraz. Je třeba trénovat pořád tak, abych ještě stačil mladým.

Jaký je rozdíl mezi švýcarskou a českou florbalovou ligou?
Ve Švýcarsku mají také všichni hráči zaměstnání na sto procent a dostávají nějaké finance od klubu. Já jsem také pracoval na plný úvazek. Výhoda je jen v tom, že zaměstnavatelé hráčů jsou často sponzoři klubu, takže přihlížejí k tomu, že je sportovec.

Proč jste si vybral TJ JM Chodov?
S Chodovem jsem se chtěl spojit, protože s manželkou bydlíme v Měcholupech a máme to blízko. Žena tu navíc také hraje. Na Chodově budu mít firmu na florbalové vybavení. Chceme tu rozvíjet sport a udělat dobrou konkurenci Střešovicím.

Je určitě potěšující, že v hledišti znají vaše jméno i malí kluci. Jaký je rozdíl mezi švýcarskou a chodovskou diváckou kulisou? Nechybějí vám tu zvonce?
Doufám, že bude chodit více a více lidí. Ve Švýcarsku jsme měli buben a zvonce, což bylo hodně příjemné, ale zase tam byl velký hluk. Cílem je přilákat diváky na tribunu. Překvapilo mě, že mě tu ještě znají, protože je to dávno, co jsem tady hrál. Těší mě to. Myslím si, že po novém roce máme dobře rozjetou sezonu a můžeme do haly přilákat více diváků.

Jaký máte z nové haly pocit?
Je nová a příjemná. Myslím, že nabízí hodně možností. Osobně jsem byl zvyklý hrát hokej, takže mi plexisklo ani mantinely nevadí.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů.

Josef Škvor