Praha 11

Je málo míst, která mívají tolik pejorativních přirovnání jako sídliště s patinou druhé poloviny minulého století. Noclehárna, králíkárna, kotce. Jenže není dostupnějšího prostředku k bydlení. Rozmařilí developeři se diví, že jejich sídla s nadstandardním přepychem zejí prázdnotou. Pražské Jižní město - neboli Městská část Praha 11 - je něco jako obstojné krajské město s osmdesáti tisíci obyvatel. Metrem trvá cesta do „civilizace“ necelou čtvrthodinu. A přece se našli lidé, kterým přídomek noclehárna není po vůli a chtějí, aby tu nežili pouzí obyvatelé, ale sousedé. Dokonce je tak oslovuje (místo státnického „vážení občané“) starosta Dalibor Mlejnský v místním časopise Klíč.
Nositelem osvěty na Jižním Městě je Kulturní centrum Zahrada, pod jehož křídla spadá i unikátní historický ostrov uprostřed sídliště, Chodovská tvrz.
„Projekt Zahrady a Chodovské tvrze se snaží obsáhnout všechny věkové skupiny. Děti od dvou let, teenagery, střední generaci, seniory. Zahrnuje divadlo, koncerty, filmové projekce, dílny a kurzy,“ říká jeden z organizátorů a propagátorů zdejší kulturní činnosti Jiří Sulženko. „Jednoduše řečeno: snažíme se lidem postavit do cesty nějaký artefakt nebo akci, abychom změnili vnímání sídlištního prostředí.“ Tím největším je festival Street for Art (Zastav-postůjpozoruj!) v Centrálním parku, jehož letošní druhý ročník se uskutečnil v průhledné nafukovací bublině. Odehrála se tu i česká premiéra evropského divadelního představení Evropa je tady i tam (Ici la-bas), které nazkoušelo francouzské divadlo z Lyonu s několika pražskými dětmi. „Představení je o tom, že si můžeme rozumět, i když jsme každý z jiného konce světa. Děti rozehrávají vtipné situace, které všichni dobře známe,“ řekla režisérka představení Christianne Vericel.
Dvacetimetrovou nafukovací „bublinu“ Kitchen Monument představila v ČR berlínská umělecká skupina Raumlabor. „Kitchen Monument je jako přístav, který na krátkou dobu stavíme kolemjdoucím, aby v něm spočinuli a vnímali město z jiné perspektivy,“ říká jeden z autorů Matthias Rick. V bublině se každý večer odehrával program, jehož stěžejní částí je sousedská večeře, jemně doprovázená uměním. Druhá scéna byla otevřena na staré opuštěné poště, kde skupina Fáze testovala nové způsoby trojrozměrných projekcí - dům ožívá, propadají se stropy, dveře se otevírají, vznikají nové prostory.
„Zjišťujeme, že zvát lidi do kamenných budov je čím dál tím obtížnější. Tak jsme zvolili opačný postup. Přinášíme umění do ulic, kde se lidé přirozeně pohybují,“ shrnuje Sulženko.

Goya v tvrzi

Chodovská tvrz leží doslova v lůně sídliště, ale dnes už je obklopena hojnou zelení. Při archeologickém průzkumu byly nalezeny zlomky keramiky snad z 13. století. Vyrostla zřejmě v místech starobylého dvorce svobodných sedláků, doložených již v roce 1185. Nechal ji možná stavět šlechtický rod nakloněný křižáckému řádu Strážců božího hrobu neboli Jeruzalémských rytířů, možná oni sami. V každém případě se stali prvními zřetelnými majiteli celku Chodova někdy ve 14. století.
Tvrz prošla renesanční úpravou, ale vážně utrpěla za třicetileté války. Další přestavby se dočkal objekt v závěru napoleonských válek. Současnou obnovou prošla na konci 80. let a slouží jako koncertní sál, galerie i centrum vzdělávacích a zábavných akcí pro všechny generace. Je to vyhledávaný obřadní prostor. Členové rady městské části tu oddávají novomanželské páry, vítají do života budoucí občánky a oceňují zasloužilé občany.
Ozdobou sezóny byla bezpochyby expozice Oty Janečka, ale největším počinem byla výstava z díla Francisca Goyi. Poprvé v České republice byl veřejnosti představen kompletní cyklus osmdesáti grafik Hrůzy války, díky zapůjčkám ze soukromé sbírky. První série tisků z malířových rytin byla pořízena až 35 let po jeho smrti, v roce 1863. Tisky vystavené v Chodovské tvrzi byly pořízeny kolem roku 1900 na ruční papír.
„Soubor těchto tisků je neuvěřitelně živý a soudobý. Goyovy Hrůzy války jsou znepokojující a kruté, ve své technické jednoduchosti zároveň překypují obrazností. Toto vrcholné dílo z období, kdy ohluchlý Goya žil v Quinta del Sordo, patřilo mezi nejsilnější pražské výstavy,“ říká kurátor Chodovské tvrze, akademický sochař Milan Martiník.

Sídlištní Rudolfinum

Hudební festival Tóny Chodovské tvrze letos proběhl už po šesté, Zakladatelem, neúnavným organizátorem a hlavním protagonistou je houslový virtuóz a znalec historie tohoto hudebního nástroje Jaroslav Svěcený. „Festival je mou srdeční záležitostí. Když jsme před léty začali tento projekt realizovat, řada lidí (a nejen z kulturní oblasti) to považovala za donkichotský nápad. Moje myšlenka dostat zajímavé hudební projekty mimo zavedené koncertní síně, do půvabné a starobylé Chodovské tvrze mezi paneláky, však měla jasný cíl - dát tento typ kultury nadosah těm, kteří tady žijí. Špatně jsem snášel omleté tvrzení o jihoměstské noclehárně,“ říká houslista. „Kdosi označil Chodovskou tvrz za jakési Rudolfinum uprostřed sídliště. Přál bych si, aby tomu tak bylo a festivalová tradice se nadále rozvíjela,“ dodává a děkuje podpoře Úřadu městské části Prahy 11, bez které by festival nevznikl, byť patří ve srovnání s podobnými kulturními akcemi do nízkorozpočtové kategorie. Dík proto patří těm kulturně osvíceným politikům, kteří neváhali a pomohli. Pyšně vypočítává umělce, které na Chodov vytáhl. Letos tam byli Lubomír Brabec, Český komorní orchestr, Josef Popelka, Pavel Větrovec, ale třeba i Jitka Zelenková, Radim Hladík nebo Michal Dvořák.
„Chtěl bych taky poděkovat všem, kdo od počátku věřili, že Tóny Chodovské tvrze zviditelní Jižní Město a tím i vše ostatní, co se zde odehrává a buduje. Jsem občanem Prahy 11 více než 15 let, a tak bych si moc přál, aby kvalitní kultura byla její trvalou součástí,“ uzavírá Svěcený.
Padá tma a vedle modravého jasu televizních obrazovek se rozsvěcuje také okruží Chodovské tvrze. Připomíná UFO. Ale žijí tu normální pozemšťané, jimž začíná slušet oslovení sousedé.

Zdroj: Literární noviny, str.8, Civilizace
Autor: Karel Ulík

Datum zveřejnění: 24.srpna 2009